Tým
Michal Rovenský
Od dětství jsem vyrůstal v rodině s vinařskou historií. Babička s dědečkem dělali víno a práce na vinohradu či ve sklepě byly vždy příležitostí pro to, aby se sešla celá rodina, i ta ze vzdálenějších koutů republiky. Možná proto se ve mně snoubí láska k vínu a láska k lidským setkáním.
Přes klikaté studijní odbočky mimo obor jsem však zase našel cestu zpět k vínu a od roku 2006 do roku 2008 jsem se stal obchodním ředitelem Vína Rakvice u pana Oldřicha Michlovského. Píšu pana, rád bych to ale napsal s velkým P, protože to byl Pan vinař. Měl široké srdce a nějak mne do něj přijal. Tím mi otevřel možnost nasát zkušenosti, jak se dělá víno u nich. Následovala vlastní značka vín Rovenius, protože si rád dělám věci po svém a otiskuji do nich svoji tvář a duši.
Celou moji vinařskou historii provází na vinětě pečeť, u jejíhož zrodu byl „Pan“ Michlovský. Šla se mnou cestou značky Rovenius a přivedla mne až k Vinařství MiQueen, které bylo dalším krokem na stupni mého profesního vývoje. Produkci 30 000 lahví Rovenius jsem ve Vinařství MiQueen navýšil na 130 000 lahví. Profesní zkušenosti a přesvědčení mne přivedly k ekologickému vinohradnictví a výrobě vína pouze z vlastních hroznů, coby záruce kvality vína. A jak se firma rozrostla, stala se ještě více rodinnou. U nás na vinohradu můžete na traktoru potkat moji ženu, kolem pobíhají naši psi a občas se objeví i synové (i když ti své životní cesty budou teprve hledat).
A kdo vlastně jsem?
Jsem bonviván, který si rád užívá života, má rád dobré jídlo a pití. Velmi rád cestuji a nechávám se na svých cestách inspirovat zkušenostmi zahraničních vinařů. Jsem také milovníkem dobré kávy a v mém volném čase byste mne mohli najít na tenisovém kurtu.
Lucie Rovenská
Vinařství se v mé rodině táhne jako červená Ariadnina nit. Tuto tradici zpřetrhal minulý režim, a to dost necitlivě. Můj pradědeček měl úspěšný velkoobchod vínem. Možná znáte brněnský protiatomový kryt 10-Z, kam se nyní můžete jít podívat i zevnitř. Je vykopaný v kopci pod hradem Špilberk, hlavní brněnskou dominantou. Sloužil pro politické představitele komunismu města a kraje (1959). Vznikl již v době nacismu jako úkryt Luftschutzu před americkým a sovětským bombardováním Brna. V letech 1946-1948 se v něm nacházel úspěšný velkoobchod vínem Löwy a Šmíd, který komunisté dva dny po puči ihned majitelům sebrali.
Z této události se pradědeček již nikdy úplně nevzpamatoval. Život celé rodiny se radikálně změnil, včetně vystěhování z prostorného bytu na Kobližné ulici v centru města do bydlení o několik úrovní níže na periferii Brna.
Život ale šel dál, o další generace později jsem se narodila já, pravnučka.
Mým snem bylo stát se psycholožkou, porozumět tomu, jak to na světě chodí a proč se některé věci vůbec dějí. A i když mi říkali, že to nezvládnu, že je to velký cíl, který se podaří jen vyvoleným, nevzdala jsem se. Splnila jsem si svůj sen. Vystudovala jsem jednooborovou psychologii na Univerzitě Karlově v Praze a pracovala několik let ve zdravotnictví, poté ještě mnoho dalších let ve školství jako psycholog. Manžel po celou dobu vinařil a vinařství bylo hlavním pilířem našeho rodinného hospodaření. Průběžně jsem manželovi pomáhala a podílela se na našem rodinném vinařství, které neslo jméno po manželovi Rovenius (od Rovenský).
A jak šel čas, dospěli jsme s manželem k přání splnit si další sen. Rozhodli jsme se přejít na ekologické vinohradnictví, rozšířit vinice a já se začala vinohradnictví věnovat na plný úvazek. A tak se zrodilo Vinařství MiQueen. Já vyměnila pracovnu psychologa za kabinu traktoru, knihy s psychologickou tematikou za ty vinařské, stala se ze mě vinohradnice na téměř 32 hektarech. A tak se kruh opět uzavírá. Věříme, že v budoucnu už bude vinařská budoucnost naší rodiny světlejší. Máme kolem sebe tým prima lidí se společným cílem a láskou k přírodě. Naším heslem je, že pokud se víno dělá s láskou, s láskou se i pije.